poezie vol. 3

poselství
mlha hustá oči topí
pohled skelný spatřují
od smrti tě neodklopí
věčnost však ti darují
černé oči plné chladu
sledují tě s odporem
poslechni si moji radu
vychvaluj matičku Zem

smrt není ta špatná síla
lepší je než prázdné bytí
nedovol abys jen snila

tak zavři oči a ulehni do rakve!


hezký den
stojím tu a hledím dolů
ke zmaru a stínům volů
kteří vládnou naší zemi
křičí sračky moudře
kráčí ulicemi

ze školních lavic

hra
zemřít
sám
probudit se
tam
putovat
dál
kdo by o to stál?


život a smrt
zpěv ptáků
nahota stromů
skomírající sníh
trest jara
zimu stih


otevřená
jdu s kůží na trh
s jakou?
no s mojí přec
musela se svléct
když se na mě vrh
rozlícený dav

poezie nepochopené

láska může zabíjet
po zemi se toulal
vítr si s ním hrál
proč tak asi skončil
ten papírový cár?
možná zničila ho láska


nitro
bloudím městem temných stínů
bloudím mezi příšerami
slzami chci smýti vinu
ale už je pozdě
pohltí mě klamy

 
introvert
bojím se Vám podat ruku
nehněvejte se však na mne
necítím k Vám žádnou zášť
však musela bych sundat plášť
jež odhalil by temna dne

by: Helenka

hřbitovní próza

Tajemná mlha mne obklopuje ze všech stran. Bloudím ztracená. Mezi hrubě se rýsujícími náhrobky jsem jen těžce schopna rozeznat nerovnosti v půdě. Listí šustí a promrzlá zem praská pod mýma nohama. S vlasy si pohrává jemný vánek, cuchá je.

Na hřbitově je ticho. Kromě kroků a šustění křídel netopýrů neuslyšíte jediného živého zvuku. Nebožtíci mlčí. Bohužel. Kéž bych si s některými mohla promluvit, alespoň na minutu. Zeptat se na otázky, co mě pálí. Je normální samota? A jaký je smysl našeho bytí? Čeká na nás lepší místo?

S živými mluvit neumím a s mrtvými nemohu. Jsem ztracena ve své vlastní existenci uprostřed moře nicoty a bídy. Kolikrát se ještě budu muset posadit na hrob jako host a myslet na mrtvé, než sama ulehnu do temné kobky jako trvalý obyvatel a nechám se sežrat červy?

Sedne si pak někdo ke mně? Bude myslet na to, jaký jsem měla život nebo jaká byla moje smrt? Či snad upadnu v zapomnění jako těch 95 miliard lidí přede mnou? Budu jen tvář bez jména a charakteru? Můj příběh se zanese stejně, jak epitaf vyrytý na mém náhrobku. 

Prach jsi a v prach se obrátíš.