havraní čerň na skále vlaje
hodiny tikají smrtelný chór
z ramenou shazuješ košili Máje
a v očích hoří tvůj poslední vzdor
vzdor vůči životu, vzdor vůči světu
zářící vzdor, jež zbortí i nebe
vzdor, který ničí též půvaby květů
na dráhu smrti tě za moment svede
vítr už značí, že přišel tvůj čas
Einstein ti spočítal konec všech dní
měsíc, co svítil tu najednou zhas
tepoucí srdce jen o pauze sní
tak udělej krok a skonči ta muka
vždyť místa tu pro tebe již není
studna
stojím u pramene života, jež uvrhne mě mezi stíny
když stejně jako ty hořím, a nebude to zítra jiný
sžírá mě svědomí, šeptá jak had, jazykem zlým učí mě lhát
jen u zdi stát, zoufale řvát, lidem se smát, litovat
že dnes a denně stejná jsem, tak šedá jako stíny davu
radši v prameni se utopím, než neumět milovat
radši v prameni se utopím, než ve stádě žít a s vlky výt
Žádné komentáře:
Okomentovat